Johannes Tauler

Johannes Tauler (asi 1300, Štrasburk – 1361 tamtéž) byl německý teolog, mystik a kazatel (působil především ve Štrasburku, Basileji a v Kolíně nad Rýnem). Byl členem dominikánského řádu a v jeho rámci platil za příslušníka novoplatónského proudu. Spolu s Mistrem Eckhartem a Jindřichem Susem patří k nejznámějším zástupcům pozdně-středověké německé dominikánské spirituality.

Stejně jako Mistr Eckhart byl Tauler přesvědčen, že Bůh je neustále – ačkoli obvykle skrytě – přítomen v "hlubině" lidské duše, a je tedy možné se tam s ním setkat. K tomu je ovšem nutno dosáhnout nejdřív sebepoznání. Jedině sebepoznání totiž umožní odstranit překážky bránící tomuto vnitřnímu setkání.

Sebepoznávání a obrat k vlastnímu nitru ale nemá znamenat, že vnější svět a všední život mají malou hodnotu. Charakteristickým rysem Taulerova myšlení je naopak vědomí propojenosti světského a kontemplativního života. I nejobyčejnější denní zaměstnání vnímal jako neoddělitelnou část duchovního života. Získáno z Wikipedie